Na Malinu chodí žáci ze Základní školy a praktické školy Brno, Vídeňská. Kompost je pro děti vděčné místo: hromada se hýbe, hřeje a mění se v hlínu – a na rozdíl od záhonu se na ní nedá skoro nic pokazit.
U kompostu se smí ušpinit
Na záhon se nešlape, strom se neláme, kytky se netrhají. U hromady kompostu je to naopak: dítě tam může sáhnout rukou, něco vysypat, něco přehrabat, a nic tím nezkazí. Proto je to na zahradě první místo, kam ho můžete pustit samotné.
Tři úkoly, které zvládne i tříleté dítě
- Nosit. Kýbl se zbytky z kuchyně na hromadu. Krátká cesta a viditelný konec.
- Lámat. Suché větvičky na kousky do délky prstu. Čím menší, tím rychleji se rozpadnou – a lámání je práce, u které dítě vydrží.
- Zkoušet vlhkost. Stisknout hrst kompostu a říct, co se stalo. Teče voda? Rozpadlo se to? Tohle je celý test, který u hromady dělají i dospělí.
Co v hromadě najdou
Žížaly, stonožky, larvy, brouky, občas slimáka. Platí u toho jedno pravidlo: co se najde, chvíli se to drží v ruce a pak to jde zpátky. Kompost není sbírka.
Právě žížaly, stonožky a larvy jsou ten důvod, proč z bioodpadu nakonec vznikne hlína. Bez nich by hromada jen ležela.
Kde je hranice
Ruce se po kompostu myjí, vždycky. Do kompostu nepatří maso, kosti ani výkaly, takže tam děti nic nebezpečného nehledají – a právě kvůli nim se ten seznam dodržuje. Sklo a ostré věci do hromady nepatří vůbec, a kdo kompostuje s dětmi, má o důvod víc si to hlídat.
Hry a omalovánky
V rámci projektu Od odpadu k životu vznikly kompostovací omalovánky a kompostovací hry. Třeba kompostovací detektiv. Zpestřete dětem povídání o kompostu hrou.
Jak si kompost nastavit tak, aby u něj děti mohly pomáhat, rozebíráme v poradně.