Rubrika: Kronika

Druhého května 2026 pověsila Malina na branku smaltovanou plaketu s ježkem. Certifikát Přírodní zahrada – a první celá zahrádkářská osada v Česku, která ho má.

---

Plaketu uděluje Ekologický institut Veronica. Obvykle ji dostane jedna zahrada a jeden zahradník, který si za ni ručí. Na Malině jich je sedmapadesát. Certifikát tu neplatí pro ukázkový záhon u branky, ale pro celou osadu – od plotu k plotu, včetně cest a společných ploch.

Tři podmínky, které se nedají obejít

Přírodní zahrada stojí na třech zákazech. Musí platit všechny tři, jinak plaketa není:

• Bez pesticidů. Žádné postřiky proti plevelu, plísni ani mšicím.
• Bez lehce rozpustných minerálních hnojiv. Živiny se do půdy vracejí kompostem a mulčem.
• Bez rašeliny. Ani v substrátu na výsevy – rašelina se těží z rašelinišť, která se za lidský život neobnoví.

K tomu se hodnotí prvky, které v zahradě jsou. Malina jich má doložených dvanáct: živý plot z planých keřů, květnatý trávník, přirozenou louku, listnaté stromy, mimořádná stanoviště, květiny a kvetoucí trvalky, zeleninové záhony, ovocnou zahradu, kompost, využití dešťové vody, mulčování a smíšenou kulturu.

Na plaketě je ježek. Na Malině taky

Ježek na plaketě není ozdoba, je to zkouška. Kde se stříká, ježek nepřežije – živí se hmyzem, který postřik zabije jako první. Roman Švaříček popsal už v roce 2017, že tu vedle ježků žijí datli, kosi, sojky a ještěrky. Devět let nato je to černé na bílém i v certifikátu.

Dvě stě osmdesát jedna druhů

Alena Klimešová srovnala v diplomové práci na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity zahrádky na Kraví hoře s veřejným parkem hned vedle. Na devíti zahrádkách napočítala 281 druhů cévnatých rostlin. Na celé ploše parku Kraví hora jich bylo 116.

Uzavírá to větou, kterou by si zasloužil přečíst každý, kdo někdy navrhoval nahradit zahrádky trávníkem: „Zahrádkářské osady představují pro ochranu a podporu biodiverzity v zastavěném území města větší potenciál a jejich význam může v této souvislosti převyšovat plochu veřejného parku.“

Mezi tím, co na Malině roste, je koniklec luční český – silně ohrožený druh chráněný vyhláškou. Dál koniklec velkokvětý, bledule jarní, ocún jesenní, mateřídouška úzkolistá, netřesk výběžkatý, dřín obecný nebo tis červený. A staré odrůdy jabloní, hrušní a sladkovišní, které jinde v Brně nenajdete.

Co to znamená pro obyčejné úterý na zahrádce

Členská schůze schválila 23. dubna 2026 nový osadní řád – devět dní před tím, než přijela plaketa. Řád zákazy nepřepisuje do doporučení, píše je jako pravidla: bioodpad se kompostuje na vlastní zahrádce, spalovat se nesmí, dešťová voda zůstává na místě v sudech nebo dešťových záhonech. Ploty mezi zahrádkami nejsou žádné, u cest smí být plot nejvýš sto dvacet centimetrů vysoký, propustný a rozebíratelný.

Kdo si chce na Malině vzít zahrádku, bere si s ní tohle. Není to o poznání těžší zahradničení – je to jiné rozvržení práce. Míň nákupů v hobbymarketu, víc kompostu.

Proč to bylo potřeba právě teď

V červenci 2026 podala osada na brněnský magistrát podnět, aby byla zapsaná jako významný krajinný prvek podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Vyjádření odboru životního prostředí zatím nemáme.

Důvod je stejný jako v roce 2013 a v roce 2017. V Brně se projednává změna územního plánu, která u části pozemků na Kraví hoře prověřuje přechod z rekreační zeleně na zvláštní plochu pro rekreaci kvůli rozšíření sportovního areálu.

V padesátých letech bylo na Malině povinné pěstovat heřmánek a odevzdávat ho. Dnes je povinné kompostovat. Sedmdesát tři let se tu drží stejná věc: půda, o kterou se někdo stará ručně, vydrží víc než půda, kterou nikdo nechce.

Kompostér otevřený za plot

Dvanáctého září 2026 vyrostl na Malině nový tříkomorový kompostér z opálených palet. Otevřený i lidem, kteří na osadu nechodí — kdo v okolí Kraví hory kompostovat nemá kam, může sem.

Naplňuje jednu z podmínek certifikátu Přírodní zahrada, který Malina dostala v květnu: bioodpad se nesváží pryč, zpracovává se na místě.

Vedli to Mirek, Jarda a Martin. Pro děti byly připravené omalovánky a hravé kompostovací aktivity, na místě byl praktický průvodce kompostováním. Kolemjdoucí se ptali, jak si takový kompostér postavit u sebe — o to nám šlo.

Akce patří do projektu Od odpadu k životu, který Malina realizuje se Zahradou 5 elementů.

„Každá ruka je vítána a práci najdeme pro každou generaci.“ Tak zněla pozvánka na první brigádu roku 2024.

---

Rok 2023 v kronice chybí celý.

Pak, jedenáctého března 2024, se objevil zápis, který zněl jinak než ty čtyři roky předtím: „Je potřeba po zimě upravit společné prostory, branku – po které se plno z lidí ptá –, a spousta dalšího. Každá ruka je vítána a práci najdeme pro každou generaci.“

V dubnu byla členská schůze. V květnu jsme otevřeli branku při Víkendu otevřených zahrad a napřesrok, v květnu 2025, znovu.

Tři zápisy za dva roky. Na kroniku málo, na osadu dost: znamená to, že se zase scházíme, brigádničíme a jednou za rok pouštíme dovnitř Brno.

A pak se to zlomilo

Třiadvacátého dubna 2026 schválila členská schůze nový osadní řád. Devět dní nato přijela na Malinu plaketa Přírodní zahrada. O tom je poslední kapitola.

Zahrádka se na Malině uvolní jen občas. Když se to stane, vybírá výbor z pořadníku – a do pořadníku se dá dostat jedním e-mailem.

Poslední Pod jednou oblohou bylo 6. září 2018. Za rok a půl přišla do kroniky věta o pěti slovech.

---

Rok 2018 ještě vypadal jako ty předchozí. Na členské schůzi v dubnu bylo na programu GDPR, štěpkovačka, generátor elektřiny a herní prvky pro děti. V květnu se šlo na brigádu. Od konce června se každé úterý cvičilo – nejdřív jóga s Libuší Šamánkovou, v srpnu Falun Dafa s Petrem Bělousovem. Cvičení bylo zdarma a otevřené i veřejnosti.

Pod jednou oblohou se scvrklo na pár čtvrtků. Šestého září četla Květa Oakland z nové sbírky Jarní obroda. Byl to poslední večer, který kronika zaznamenala.

V dubnu 2019 měla členská schůze na programu volbu nového výboru, kontrolní komise a zvýšení nájemného. V červnu jsme otevřeli branku při Víkendu otevřených zahrad.

Pět slov

Devatenáctého března 2020 se měl konat seminář Budoucnost zahradničení ve městě. Pozvali jsme na něj devátého. O dva dny později přibyl v kronice zápis, který má celý pět slov: „Všechny akce až do odvolání zrušeny.“

Odvolání trvalo dva roky. Dvanáctého června 2022 se konal Den otevřené brány.

Zahrádky se mezitím obdělávaly dál. Kronika o tom mlčí, protože ji nikdo nepsal – jenže zahrada nepočká, až se někdo dostane k počítači.

V květnu 2017 sepsal Roman Švaříček sedm důvodů, proč mají zahrádky na Kraví hoře zůstat. V červnu o Kraví hoře psaly MF Dnes i Rovnost.

---

Dvaadvacátého dubna se na Kraví hoře konal Den Země. Jan Hladký a Bohumil Bílek vodili lidi po osadách – po Kraví hoře 1, Kraví hoře 2 i po Malině – a povídali o tom, čím je městská půda zvláštní. Jaroslav Záhora měl přednášku Jak se mluví v půdě? Organizace NESEHNUTÍ mluvila o územním plánu Brna. Ve workshopu si lidé vyráběli kompostér ze starého kýblu od barvy.

Sedm dobrých důvodů

O měsíc později vyšel na webu text Romana Švaříčka: Sedm dobrých důvodů pro zachování zahrádek na Kraví hoře. Stojí v něm, že zahrádky jsou místem, kde se potkávají generace – nejmladšímu uživateli tehdy nebyl ani rok, nejstaršímu bylo přes osmdesát. Že jsou zeleným rezervoárem a plícemi centra města, kde rostou staré odrůdy a vysokokmenné stromy. Že se tu nepoužívá chemie, a tak tu žijí datli, kosi, sojky, ještěrky a ježci. Že chod zahrádek nepotřebuje žádné dotace. A že je osada otevřená, protože se tu celý rok něco děje.

V červnu se to zrychlilo. Dvanáctého vydala Rada městské části Brno-střed tiskové prohlášení a Deník Rovnost psal o záměru sportovního klubu VSK Technika Brno. Třináctého vyšel článek v MF Dnes. Zápis z toho dne v kronice říká: „Chcete-li si článek přečíst, kupte si prosím MF Dnes.“

A přitom se scházelo víc lidí než kdy předtím

Třetí ročník Pod jednou oblohou běžel od konce května skoro každý čtvrtek do poloviny září. Manželé Bělousovi přivezli korejský systém SU JOK, Roman Ravin přijel sám s akustickou kytarou, Milan Siklenka měl sérii přednášek o tom, jak strava a myšlení dopadají na tělo. Dagmar Srbová promítala Aljašku a Argentinu, Květa Oakland četla poezii. Dvaadvacátého června se na Malině poprvé cvičila jóga – lekci vedla Libuše Šamánková podle knihy Jóga v denním životě. Čtrnáctého září zahrál spolek Divoženy představení Divoká přirozenost a po něm se sedlo do kruhu.

Od července se navíc na hlavním plácku scházeli lidé na cvičení s Milanem Siklenkou. Venku na trávě, pro každý věk, zdarma i pro veřejnost. Devět lekcí za sebou.

Zahrádky na Kraví hoře zůstaly.

Dvě léta, osmnáct večerů a plácek uprostřed osady, na kterém se četla poezie. Vstupné se neplatilo, nebo bylo dobrovolné.

---

Začalo to Filipojakubskou nocí 30. dubna 2015. Vyhnali jsme Zimu, postavili májku, oblékli malé čarodějnice a hledali čarodějovy poztrácené klobouky – za nález byly zlaté mince. Harmonikářka Terezka hrála, tanečnice Anna učila břišní tance. Přišlo přes sto lidí a mezi nimi lidé zvenčí. Jednomu z nich, původem až z Irska, se u nás líbilo natolik, že si došel pro kytaru a hrál anglické a irské balady. Skončilo se po půlnoci.

V červnu jsme podruhé otevřeli branku, tentokrát pod hlavičkou Víkendu otevřených zahrad. Bylo vedro. Přijel folkový zpěvák Tom Oakland s manželkou, spisovatel a vášnivý botanik Petr Hrbáč četl z básnických sbírek Špička a Tak plyne čas, tančila skupina Safina. Oheň jsme nezapálili – nejdřív jsme nechtěli konkurovat slunci, pak přišla průtrž mračen.

Každý čtvrtek někdo četl

V červenci začalo to hlavní. Cyklus Pod jednou oblohou: večer co večer se na hlavním plácku sešli lidé a někdo jim četl. Zeno Čižmář, Blanka Hošková, Gabriela Kostašová, Petr Čichoň – architekt, který se při recitaci doprovází na loutnu. Jiří Krchovský četl z tehdy ještě nevydané knihy Já už chci domů. Norbert Holub, Josef Zajíček, Vojtěch Žák s Jiřím Pudilem, Pavel Tomeš. Devět večerů, skoro vždycky ve čtvrtek. Mezi tím koncert brněnské kapely Plachý host.

Pátého září 2015 se otevřela branka potřetí. Přišel Martin Reiner, hrál Euphoria Quartet, byla tu kavárna Spolek a Filip Kaprál přivezl Čajový výčep. Sešlo se přes sto lidí. V zápisu z toho dne stojí: „Poděkování patří Vám všem – díky Vám Malina ožívá.“

Nebyly to jen svátky

V lednu 2015 se řešilo, jestli má osadou vést průchozí cesta ke koupališti. Tajemnice Jiřina Kristová tehdy za osadu napsala, že pronajatý a řádně placený pozemek nemá být kdykoli komukoli volně přístupný a že by cesta bez osvětlení nezajistila bezpečí ani zahrádkářům, ani chodcům.

V listopadu 2015 měla členská schůze na programu odvolání tajemnice, hlasování o důvěře výboru a volbu nového. Jedním z bodů jednání bylo i „Web, facebooková stránka a kdo dodává obsah“.

Rok 2016 přidal

V březnu byl na programu členské schůze nový osadní řád a registrace pobočného spolku. V dubnu osadu na Den Země procházeli lidé s průvodcem – Bohumil Bílek a Igor Kyselka vodili Brňany po skrytých místech Kraví hory a nahlíželi i k nám. Na Filipojakubskou noc hrála makedonská kapela Livada a Martina Zwyrtek četla pohádku o princezně Palačince. Skončilo se, když od svatého Václava odbily zvony. V červnu zahrála Radka Blatná dětem O červené Karkulce.

A Pod jednou oblohou pokračovalo. Zahájil ho koncert Plachého hosta, pak přišli Blanka Hošková, psycholog Jaroslav Štěpaník, architekt Jaroslav Klenovský, který se pětatřicet let stará o židovské památky Moravy, spisovatelka Naďa Horáková, etnoložky Jana Nosková a Alexandra Navrátilová, historik Jiří Čejka, Radek Habáň z Radia Proglas a Stanislav Češka se svým brněnským detektivem. Zase devět večerů.

Ten rok se na Malinu přijela podívat profesorka Francesca Gobbo z univerzity v Padově. Zkoumala tu ojedinělost místa z pohledu pedagogické antropologie.

Za dvě léta osmnáct večerů. Nikdo tehdy netušil, že příští rok bude osada obhajovat, jestli tu vůbec má být.

V neděli 1. září 2013 přišli na Malinu cizí lidé. Poprvé za šedesát let.

---

Ten rok se toho seběhlo víc. V květnu jsme spustili webové stránky – úplně první zápis v kronice zní celý takhle: „Spustili jsme webové stránky!“ V červenci se rekonstruovala spolková chata. Oznámení chodila na nástěnky, zbytek se domlouval spontánně na místě.

A v neděli 1. září od dvou do šesti odpoledne se poprvé v historii osady otevřela brána. Přijel Deník, fotil Attila Racek. Návštěvníci si prošli osadu, pro děti bylo loutkové divadlo, kdo chtěl, opekl si špekáček.

Zahrádkář Filip Fuchs to Deníku vysvětlil takhle: „Lidem ukazujeme, jako to tady vypadá a co se tady děje. Nechceme, aby nás vnímali jako někoho, kdo hospodaří uprostřed města na oploceném pozemku a nikoho sem nepustí.“

Mělo to důvod. Radnice Brno-střed měla tehdy návrhy, podle kterých měl osadu nahradit park.

Napřesrok jsme branku otevřeli znovu, 1. června 2014, a psal o tom zpravodaj městské části. Na Halloween 31. října se šlo v maskách, s lampiony a s buřtem na oheň. Příští podzim se to opakovalo.

Otevřená branka měla vedlejší účinek, se kterým nikdo nepočítal. Za dva roky se na Malině četla poezie každý čtvrtek.

Zahrádky na Kraví hoře začínaly jako společenské středisko s houpačkami a stánkem s občerstvením. Pak se brána zamkla a klíč dostali jen členové svazu. Malina se k otevírání vrátila po šedesáti letech.

---

Osadu založili na podzim 1953. Vypráví se tu, že zahrádku dostali lidé, kterým tu jejich vzala stavba bytů pro vojáky na Kounicově. Dostali svah a začali znovu.

Brzy jich bylo hodně. Jiří Dušek popisuje v textu Kraví hora v čase, že se zahrádkáři v padesátých letech rozlezli po celé východní straně kopce a obklopili provizorní německé kasárny, které tehdy užívala Československá lidová armáda. Jako poslední odolalo heřmánkové pole podél Žižkovy – zabrali ho až na sklonku šedesátých let.

Tehdejší zahrádky na Kraví hoře fungovaly podle Duška jako společenské středisko. Na bráně visela tabulka s časy, kdy jsou přístupné veřejnosti. Uvnitř bylo pískoviště, houpačky, lavičky a dřevěný stánek s občerstvením. Daly se pronajmout tenisové kurty, koupit hnůj nebo stromky, v létě se konaly taneční zábavy s lampiony. Někdy v padesátých letech se to zavřelo. Klíč dostali už jen členové Svazu zahrádkářů.

Malina mezitím rostla. V roce 1965 tu bylo sto devadesát pět zahrádek. Pak se na Kraví hoře začal stavět bazén a zůstalo jich sedmapadesát – tolik, kolik jich je dodnes.

Pěstovaly se jahody, meruňky, jablka a rybíz. Co se nesnědlo, šlo do dětského domova Dagmar v Žabovřeskách. Heřmánek byl povinný: sbíral se a odevzdával. Prvním předsedou osady byl pan Pospíšil.

Šedesát let, ze kterých nemáme skoro nic

V lednu 2015 jsme na web dali prosbu: „Rádi bychom založili historickou fotogalerii naší ZO Malina. Nemáme však žádné fotografie starší tří let.“ Kronika proto začíná až rokem 2013.

Kdo má doma starší fotku Maliny, pořád se může ozvat na osadamalina@gmail.com. Nejstarší, co v kronice zatím je, jsou stromy – ty tu stály dávno předtím, než někdo vytáhl foťák.