V neděli 1. září 2013 přišli na Malinu cizí lidé. Poprvé za šedesát let.
Ten rok se toho seběhlo víc. V květnu jsme spustili webové stránky – úplně první zápis v kronice zní celý takhle: „Spustili jsme webové stránky!“ V červenci se rekonstruovala spolková chata. Oznámení chodila na nástěnky, zbytek se domlouval spontánně na místě.
A v neděli 1. září od dvou do šesti odpoledne se poprvé v historii osady otevřela brána. Přijel Deník, fotil Attila Racek. Návštěvníci si prošli osadu, pro děti bylo loutkové divadlo, kdo chtěl, opekl si špekáček.
Zahrádkář Filip Fuchs to Deníku vysvětlil takhle: „Lidem ukazujeme, jako to tady vypadá a co se tady děje. Nechceme, aby nás vnímali jako někoho, kdo hospodaří uprostřed města na oploceném pozemku a nikoho sem nepustí.“
Mělo to důvod. Radnice Brno-střed měla tehdy návrhy, podle kterých měl osadu nahradit park.
Napřesrok jsme branku otevřeli znovu, 1. června 2014, a psal o tom zpravodaj městské části. Na Halloween 31. října se šlo v maskách, s lampiony a s buřtem na oheň. Příští podzim se to opakovalo.
Otevřená branka měla vedlejší účinek, se kterým nikdo nepočítal. Za dva roky se na Malině četla poezie každý čtvrtek.