Dvě léta, osmnáct večerů a plácek uprostřed osady, na kterém se četla poezie. Vstupné se neplatilo, nebo bylo dobrovolné.
Začalo to Filipojakubskou nocí 30. dubna 2015. Vyhnali jsme Zimu, postavili májku, oblékli malé čarodějnice a hledali čarodějovy poztrácené klobouky – za nález byly zlaté mince. Harmonikářka Terezka hrála, tanečnice Anna učila břišní tance. Přišlo přes sto lidí a mezi nimi lidé zvenčí. Jednomu z nich, původem až z Irska, se u nás líbilo natolik, že si došel pro kytaru a hrál anglické a irské balady. Skončilo se po půlnoci.
V červnu jsme podruhé otevřeli branku, tentokrát pod hlavičkou Víkendu otevřených zahrad. Bylo vedro. Přijel folkový zpěvák Tom Oakland s manželkou, spisovatel a vášnivý botanik Petr Hrbáč četl z básnických sbírek Špička a Tak plyne čas, tančila skupina Safina. Oheň jsme nezapálili – nejdřív jsme nechtěli konkurovat slunci, pak přišla průtrž mračen.
Každý čtvrtek někdo četl
V červenci začalo to hlavní. Cyklus Pod jednou oblohou: večer co večer se na hlavním plácku sešli lidé a někdo jim četl. Zeno Čižmář, Blanka Hošková, Gabriela Kostašová, Petr Čichoň – architekt, který se při recitaci doprovází na loutnu. Jiří Krchovský četl z tehdy ještě nevydané knihy Já už chci domů. Norbert Holub, Josef Zajíček, Vojtěch Žák s Jiřím Pudilem, Pavel Tomeš. Devět večerů, skoro vždycky ve čtvrtek. Mezi tím koncert brněnské kapely Plachý host.
Pátého září 2015 se otevřela branka potřetí. Přišel Martin Reiner, hrál Euphoria Quartet, byla tu kavárna Spolek a Filip Kaprál přivezl Čajový výčep. Sešlo se přes sto lidí. V zápisu z toho dne stojí: „Poděkování patří Vám všem – díky Vám Malina ožívá.“
Nebyly to jen svátky
V lednu 2015 se řešilo, jestli má osadou vést průchozí cesta ke koupališti. Tajemnice Jiřina Kristová tehdy za osadu napsala, že pronajatý a řádně placený pozemek nemá být kdykoli komukoli volně přístupný a že by cesta bez osvětlení nezajistila bezpečí ani zahrádkářům, ani chodcům.
V listopadu 2015 měla členská schůze na programu odvolání tajemnice, hlasování o důvěře výboru a volbu nového. Jedním z bodů jednání bylo i „Web, facebooková stránka a kdo dodává obsah“.
Rok 2016 přidal
V březnu byl na programu členské schůze nový osadní řád a registrace pobočného spolku. V dubnu osadu na Den Země procházeli lidé s průvodcem – Bohumil Bílek a Igor Kyselka vodili Brňany po skrytých místech Kraví hory a nahlíželi i k nám. Na Filipojakubskou noc hrála makedonská kapela Livada a Martina Zwyrtek četla pohádku o princezně Palačince. Skončilo se, když od svatého Václava odbily zvony. V červnu zahrála Radka Blatná dětem O červené Karkulce.
A Pod jednou oblohou pokračovalo. Zahájil ho koncert Plachého hosta, pak přišli Blanka Hošková, psycholog Jaroslav Štěpaník, architekt Jaroslav Klenovský, který se pětatřicet let stará o židovské památky Moravy, spisovatelka Naďa Horáková, etnoložky Jana Nosková a Alexandra Navrátilová, historik Jiří Čejka, Radek Habáň z Radia Proglas a Stanislav Češka se svým brněnským detektivem. Zase devět večerů.
Ten rok se na Malinu přijela podívat profesorka Francesca Gobbo z univerzity v Padově. Zkoumala tu ojedinělost místa z pohledu pedagogické antropologie.
Za dvě léta osmnáct večerů. Nikdo tehdy netušil, že příští rok bude osada obhajovat, jestli tu vůbec má být.